Po delší době přinášíme opět literární okénko z dílny našich studentů.

Hrdina v mých očích

Pro každého slovo hrdina znamená něco jiného.

Samozřejmě je pro mě hrdinou policista, který zabrání krádeži, nebo hasič, který uhasí požár. Za hrdiny považuju také vojáky, kteří střeží hranice a brání konfliktu. Klaním se vojákům, kteří bojovali až do posledního dechu, i záchranářům a zdravotníkům, kteří zachraňují životy a upřednostňují je před jimi samotnými. Bohužel, v téhle době jsou pro někoho důležitější peníze a postavení než nezištná pomoc a v tomhle světe musíme umět žít.

Někteří to nevidí nebo nechtějí vidět, jenže pokud máte oči zavřené, nic se nedozvíte. Hrdina má oči otevřené, stejně jako srdce, má čest, a i když zná svět, pomáhá mu být lepší. A i když se zdá, že není žádná naděje, tak ji vždy hledá. Myslím si, že to takhle vidí většina lidí a já částečně patřím mezi ně. Občas se zdá, že jeden člověk nemůže nic změnit, ale ano, může, změní sebe. A jakmile si zametete před vlastními prahem, tak potom, teprve potom, můžete motivovat lidi, aby udělali totéž. Tohle je možná zažité klišé, ale já tomu věřím.

Já, jako člověk, jako osoba, kterou utvářela rodina, přátele a společnost, můžu říct, že tihle lidé nejsou jediní hrdinové, které znám. Hrdina může mít i jiný význam. Tihle hrdinové utvářeli moji osobnost, a i když se Vám to bude zdát jako bláznovství, naučili mě, jak najít sama sebe. Nejsou skuteční a ani nemůžou být, ale pro mě nějakým způsobem jsou. Jsou z filmů, seriálů a knih a před rokem bych se sama považovala za blázna, ale teď vím, že blázen nejsem. Mezi mé hrdiny patří Tris Prior, Steve Rodgers, Natasha Romanoff nebo Anne Shirley-Cuthbert, jsou to fiktivní postavy, ale u mě v hlavě jsou živí. Když se podívám na seriál nebo film, uniknu z reality a to je věc, které si v poslední době cením čím dál víc.

Před rokem, když byl první lockdown, jsem začala sledovat seriály, filmy a číst knihy. Začala jsem detektivkami, ostatně s těmi jsem začala již v osmi letech, pokračovala romantikou a fantasy, dokumentárními seriály o sériových vrazích jako Ted Bundy nebo Yorkshirský rozparovač a thrillery. Jsem člověk, kterého hodně baví se dívat na dokumenty o druhé světové válce, protože pokud neznáme minulost, jak můžeme jít vstříc budoucnosti?!? Z minulosti se můžeme poučit, ale lidstvo je snad nepoučitelné a opakuje stále stejné chyby. A jsem si jistá, že na to doplatíme.

Fikce je skvělá, nemusím myslet na skutečný svět a můžu žít alespoň chvilku pouze v tom fiktivním. Jsem člověk, co chce znát minulost, občas utéct před přítomností a někdy se vyhnout budoucnosti, i když vím, že to není možné. Jsem si vědoma toho, co řekl Albert Einstein: “Nevím, čím se bude bojovat ve 3. světové válce, ale ve 4. to budou klacky a kameny.” Bojím se, že má pravdu…

Hrdinové z knih, filmů a seriálů mi pomohli zjistit, co mě baví, za co se budu klidně i bít a dávají mi sílu jít dál, i když nemůžu. A pro vás možná nejsou skuteční, pro mě ale ano. A i přes všechno, co se mi stane, zvrtnu si kotník, nebo budu mít pocit, že se z toho Pradědu snad skutálím, tak si vzpomenu. Že toho tolik dokázali, a když oni můžou, tak já můžu taky. Utvořili mou osobnost a nevím kým bych byla, kdybych si v životě žádný film a seriál nepustila, nebo nepřečetla žádnou knihu. Nebyla bych si jistá, kým jsem, a proto jsou mojí součástí.

Za hrdiny považuji lidi, kteří pomáhají ostatním, nezištně, to jsou hrdinové v realitě. Ale v mém světě a jsou hrdinové, kteří utváří mou osobnost a pomáhají mi vyhrát bitvy sama se sebou.

Tereza Suchánková